Jazyk (lingvistika)
Jazyk a [[písmo pojí velmi těsný vztah]] Jazyk je abstraktní struktura (řád mezi vhodnými primitivy) schopná nést informaci, a tak ji uchovávat a přenášet – sdělovat. Při aplikaci musí být materializována vhodně strukturovanou hmotou či energií (zdůvodnění viz Informace). Tak je jazyk i systém sloužící jako základní prostředek lidského dorozumívání, komunikace. Kromě funkce dorozumívací může plnit další funkce, např. apelovou (může sloužit k předávání příkazů), referenční (odkazuje se na časové nebo prostorové vztahy), kontaktovou, emotivní, expresivní, estetickou (poetickou) a metajazykovou.
Odhadovaný počet jazyků na světě kolísá mezi pěti až sedmi tisíci. V mnoha případech je obtížné rozlišit mezi jazykem a dialektem; přesný odhad je tedy závislý na použitých metodách a stanovených kritériích. Akademici se shodují, že do konce tohoto století vymizí na 50-90 % současných živých jazyků.
Mluvený jazyk má ale i své limity, které naopak nemusí mít např. znakový jazyk.
České slovo jazyk pochází z praslovanského základu *językъ, kteréžto slovo má nejblíže ke staroperskému slovu insuwis. Rekonstruovaný indoevropský kořen slova je patrně *n̥-ghú-, respektive *dnghu- či *dnghwa- , s významem jazyk (orgán), řeč, mluva, jazyk. První část je předpona *(d)n-, druhá část je kořen, který se promítl i do ostatních indoevropských jazyků ( či). Kořen mohl být také kontaminován kořenem slova lízat. Původ hlásky d v germánských a dalších jazycích (gótsky tuggo, staroirsky tege či ) není zřejmý, jedná se buď o zdvojení kořene slova nebo o tabuové důvody.
Odhadovaný počet jazyků na světě kolísá mezi pěti až sedmi tisíci. V mnoha případech je obtížné rozlišit mezi jazykem a dialektem; přesný odhad je tedy závislý na použitých metodách a stanovených kritériích. Akademici se shodují, že do konce tohoto století vymizí na 50-90 % současných živých jazyků.
Mluvený jazyk má ale i své limity, které naopak nemusí mít např. znakový jazyk.
České slovo jazyk pochází z praslovanského základu *językъ, kteréžto slovo má nejblíže ke staroperskému slovu insuwis. Rekonstruovaný indoevropský kořen slova je patrně *n̥-ghú-, respektive *dnghu- či *dnghwa- , s významem jazyk (orgán), řeč, mluva, jazyk. První část je předpona *(d)n-, druhá část je kořen, který se promítl i do ostatních indoevropských jazyků ( či). Kořen mohl být také kontaminován kořenem slova lízat. Původ hlásky d v germánských a dalších jazycích (gótsky tuggo, staroirsky tege či ) není zřejmý, jedná se buď o zdvojení kořene slova nebo o tabuové důvody.