Japonština
Japonština (: 日本語, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí.
Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě.
Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy.
Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži).
Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny.
Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě.
Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy.
Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži).
Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny.
Státní území
-
Japonsko
Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce: 日 (ni, slunce) 本 (hon, původ) 国 (koku, země). Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo, odtud zřejmě pocházejí současné názvy v evropských jazycích (francouzské Japon [žapó], anglické Japan [dž'pen]) i středověký výraz Cipango Marka Pola. Symbolem Japonska je krom slunečního kotouče též sopka Fudži (Fudži-san), které nerodilí mluvčí někdy nesprávně říkají Fudži-jama, což vzniká špatným čtením znaku pro horu. (Dřívější japonské čtení „jama“ bylo nahrazeno sinojaponským čtením „san“.) -
Palau
Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie Před obdobím kolonialismu měli Palauané komplexní matriarchální společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví klanu dědily ženy.