Uzbečtina

Uzbečtina
Uzbečtina (uzbecky Oʻzbekcha) je západoturkický jazyk, který je oficiálním jazykem Uzbekistánu, ale mluví se jí i v okolních státech. Údaje hovořící o počtu mluvčích se rozcházejí. Podle všeobecného sčítání z roku 1989 uzbecký jazyk na území bývalého SSSR používalo asi 16,7 mil. osob. Kromě Uzbekistánu je uzbečtina užívaná hlavně v Afghánistánu, kde se počet uživatelů odhaduje na asi 1,2-1,4 mil. osob. Uzbeci jsou i v sousedních středoasijských republikách - v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, asijské části Ruska, v Turkmenistánu, ale i v Číně. Poměrně nevelká seskupení uzbeckých emigrantů se nacházejí v Austrálii, Izraeli, Německu, Turecku, na Ukrajině i v USA.

Pro uzbečtinu je velmi charakteristická nepřítomnost vokalické harmonie, tak typická pro jiné turkické jazyky. Ve fonetice, gramatice a lexice se projevují velmi silné vlivy perštiny, v lexice jsou také četné výpůjčky arabské (starší) a také ruské (novější).

Uzbečtina spolu s ostatními turkickými jazyky je aglutinační jazyk, používá sestavování slov, s prvky analytiky (kolem 30 hlásek slouží k tvoření analytických hláskových výrazů s různými významy, u jmen se analytické výrazy (formy) tvoří pomocí přípon ).

Na rozdíl od většiny ostatních turkických jazyků nemá uzbecká morfologie charakteristickou variantnost přípon jako důsledek vokálového harmonismu.

Nemá kategorii rodu a tím ani větnou shodu v rodu, pádu ani čísle. Platí shoda v osobě, ne v čísle sloves.

Uzbečtina má 6 pádů:

* nominativ - bez příznaku

* genitiv - přípona -ning na přívlastku

* dativ - přípona -ga prvotně na objektu

* akuzativ - přípona -ni
Státní území
  • Afghánistán
    Afghánistán, plným názvem Afghánský islámský emirát je vnitrozemský stát ovládaný mezinárodně neuznanou vládou Tálibánu. Leží na pomezí střední a jižní Asie. Na severu hraničí s Uzbekistánem (137 km) a Tádžikistánem (1206 km), na severovýchodě s Čínou (76 km), na východě s Pákistánem (tzv. Durandova linie, 2430 km), na západě s Íránem (936 km) a na severozápadě s Turkmenistánem (744 km). Hlavním městem je Kábul.

    V červenci a srpnu 2021 ovládlo území Afghánské islámské republiky radikální islamistické hnutí Tálibán, které po dosažení významných územních zisků vyhlásilo 19. srpna 2021 vznik nového státního útvaru – Afghánského islámského emirátu, jenž nezískal mezinárodní uznání dalšími státy. Poslední ohnisko protitálibánského odporu, provincii Pandžšír, kde operuje Fronta národního odporu, dobyli tálibové na počátku září 2021.
  • Kyrgyzstán
    Kyrgyzstán, plným názvem Kyrgyzská republika, je stát ve střední Asii. Je druhým nejmenším z pěti středoasijských republik a zaujímá plochu 0,9 % tehdejšího Sovětského svazu. Jeho sousedé jsou Kazachstán na severu, Uzbekistán na západě a jihozápadě, Tádžikistán na jihozápadě a Čína na východě. Na území 200 tisíc km² žije přibližně 6,5 milionů obyvatel, z nichž 74% tvoří Kyrgyzové, dále Uzbeci (15 %) a Rusové (5,5 %); celkem 90 % obyvatel jsou muslimové. Hlavním a největším městem je Biškek.

    Zaznamenaná historie Kyrgyzstánu sahá přes 2000 let a zahrnuje různé kultury a říše. Ačkoli Kyrgyzstán byl díky velmi hornatému terénu, který pomohl zachovat jeho starodávnou kulturu, geograficky izolován, ležel na křižovatce několika velkých civilizací jako součást Hedvábné stezky a dalších obchodních a kulturních cest. I když byl Kyrgyzstán dlouho obýván řadou nezávislých kmenů a klanů, pravidelně podléhal cizí nadvládě. Mezi obdobími samosprávy jej ovládali Turkuti, Ujgurská říše a Kitani, než jej ve 13. století dobyli Mongolové. Následně získal nezávislost, ale byl napaden Kalmyky, Mandžuy a Uzbeky. V roce 1876 se stala součástí ruského impéria a po ruské revoluci v roce 1917 zůstal součástí Sovětského svazu pod názvem Kyrgyzská sovětská socialistická republika. Po demokratických reformách Michala Gorbačova v SSSR byl v roce 1990 zvolen prezidentem sovětské socialistické republiky kandidát podporující nezávislost Askar Akajev. Dne 31. srpna 1991 vyhlásil Kyrgyzstán nezávislost na Moskvě a následně byla ustanovena demokratická vláda. Suverenitu jako národní stát získal až po definitivním rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991.
  • Turkmenistán
    Turkmenistán je turkický stát ve střední Asii. Do roku 1991 byl jako Turkmenská sovětská socialistická republika (Turkmenská SSR) součástí Sovětského svazu. Na jihovýchodě sousedí s Afghánistánem, na jihozápadě s Íránem, na severovýchodě s Uzbekistánem, na severozápadě s Kazachstánem a na západě s Kaspickým mořem. Název Turkmenistán pochází z perštiny a znamená „země Turkmenů.“ Hlavním městem je Ašchabad.

    V některých oblastech je Turkmenistán bohatý na přírodní zdroje (ropa, zemní plyn); většinu země však pokrývá Karakumská poušť. V Turkmenistánu existuje vláda jedné strany a do své náhlé smrti 21. prosince 2006 jej vedl doživotní prezident Saparmurat Nijazov (nazývaný „Turkmenbaši“ či „otec Turkmenů“). V čele státu jej od 11. února 2007 nahradil Gurbanguli Berdymuhamedov.
  • Uzbekistán
    Uzbekistán, plným názvem Republika Uzbekistán, je vnitrozemský stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu, Kazachstán na severu, Kyrgyzstán na severovýchodě, Tádžikistán na jihovýchodě a Turkmenistán na jihozápadě. Všechny sousední státy jsou rovněž vnitrozemské, a tak je Uzbekistán jednou ze dvou zemí na světě, která je „dvojnásobně vnitrozemská“ (spolu s Lichtenštejnskem).

    Jde o unitární stát. Skládá se z 12 provincií a autonomní republiky Karakalpakstán. Hlavním a největším městem je Taškent. V roce 2020 byl počet obyvatel odhadnut na 34 milionů. Úředním jazykem je uzbečtina, turkický jazyk upravený ve 20. století tak, aby mohl převzít latinskou abecedu. Je to mateřská řeč přibližně 85 % uzbekistánské populace. Široce používána je rovněž ruština, a to i ve státní správě. Uzbekové tvoří 81 % populace, následují Rusové (5,4 %), Tádžikové (4 %) a Kazaši (3 %). Podobné jsou poměry náboženské, muslimové tvoří 79 % obyvatelstva, 5 % je pravoslavných křesťanů.