Aragonština
Aragonština (aragonsky Aragonés) je románský jazyk blízce příbuzný španělštině používaný v údolí řeky Aragón, Sobrarbe a Ribagorza, v provincii Huesca ve španělském autonomním společenství Aragonii. Města kde se jazyk používá jsou například Huesca, Graus, Mazón, Bielsa nebo Echo. Jedná se o jediný novodobý jazyk ze středověké navarro-aragonštiny, který přežil jinak než španělština. Má několik nářečí podle oblasti a místní pro něj tak mají různé názvy – cheso z údolí Valle de Hecho nebo patués z Valle Benasque. V dnešní době má 8 000–12 000 aktivních mluvčích. Jedná se o ohrožený jazyk, kterému hrozí zánik. V roce 2009 byl uznán jako vlastní jazyk Aragonie.
Aragonština vznikla ve vrcholném středověku, v údolí řeky Ebro a nahradila původní jazyky v oblasti, které byly pravděpodobně podobné baskičtině. Jazyk se rozšiřoval společně s šířením Aragonského království během reconquisty, převážně na jihovýchod. Důležitou osobou pro tento jazyk byl Johan Ferrandez d'Heredia, velmistr Řádu maltézských rytiřů, autor mnoha knih v aragonštině a překladatel z řečtiny do aragonštiny. Během 15. století začalo docházet k ústupu aragonštiny kastilštině (španělštině) a bodem zlomu pro tento ústup byla korunovace Ferdinanda I. Aragonského. Roku 1707 král Filip V. zakázal aragonštinu ve školách a jazykem Španělského království byla již pouze kastilština. Od té doby se aragonština vyskytovala jako jazyk chudých rolníků v původní oblasti výskytu a ve školách bylo její používání trestáno. Od roku 1978 je aragonština opět uznávána jako vlastní jazyk.
Aragonština vznikla ve vrcholném středověku, v údolí řeky Ebro a nahradila původní jazyky v oblasti, které byly pravděpodobně podobné baskičtině. Jazyk se rozšiřoval společně s šířením Aragonského království během reconquisty, převážně na jihovýchod. Důležitou osobou pro tento jazyk byl Johan Ferrandez d'Heredia, velmistr Řádu maltézských rytiřů, autor mnoha knih v aragonštině a překladatel z řečtiny do aragonštiny. Během 15. století začalo docházet k ústupu aragonštiny kastilštině (španělštině) a bodem zlomu pro tento ústup byla korunovace Ferdinanda I. Aragonského. Roku 1707 král Filip V. zakázal aragonštinu ve školách a jazykem Španělského království byla již pouze kastilština. Od té doby se aragonština vyskytovala jako jazyk chudých rolníků v původní oblasti výskytu a ve školách bylo její používání trestáno. Od roku 1978 je aragonština opět uznávána jako vlastní jazyk.