Mongolština

Mongolština
Mongolština je nejvýznamnějším jazykem ze skupiny mongolských jazyků a hlavním jazykem v Mongolsku. Hovoří jím kolem 6 milionů mluvčích, žijících v Mongolsku a v přilehlých oblastech na území Ruska a Číny (zde zejména ve Vnitřním Mongolsku). Za spisovnou variantu jazyka je v Mongolsku považováno nejrozšířenější chalchské nářečí.

Phagpy]] Mongolština v průběhu svého vývoje používala hned několik písem.

Tradiční mongolské písmo vzniklo na počátku 13. století při formování Čingischánovy Mongolské říše; jako jeho základ posloužilo ujgurské písmo. V dnešní době se tato znaková sada, byť s drobnými obměnami, stále používá ve Vnitřním Mongolsku. Již záhy po vytvoření tradičního mongolského písma docházelo k pokusům vytvořit pro mongolštinu lépe se hodící písmo (Phagpovo kvadrátní písmo z tibetského písma, nebo sojombo z indických písem), případně ho aktualizovat (todo bičig, nebo galik).

V Mongolsku se tradiční písmo používalo až do roku 1931, kdy bylo nahrazeno latinkou, ale už v roce 1941 došlo k další změně, když byla zavedena upravená cyrilice. V 90. letech 20. století došlo v rámci návratu ke kulturním tradicím k pokusům o návrat k tradičnímu písmu – to si sice nezískalo takovou podporu, aby písmo nahradilo cyrilici, ale ve školách jsou obě písma vyučována. Užívání latinky v elektronických textech je mezi Mongoly také běžné.

Mongolská znaková sada na rozdíl od klasické cyrilice (ruské) používá navíc znaky „Ө ө“ a „Ү ү“. Některá písmena klasické cyrilice se vyskytují jen v přejatých slovech.

V březnu 2020 oznámil mongolský parlament plán od roku 2025 používat v oficiálních dokumentech cyrilici i tradiční mongolské písmo.

Státní území
  • Mongolsko
    Mongolsko je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem (3 000 km) a na jihu s Čínskou lidovou republikou (4 760 km). Země zaujímá plochu 1 566 500 km² (dvacetkrát více než ČR, téměř jako Aljaška), ale vzhledem ke svým pouze 3,27 milionům obyvatel patří Mongolsko mezi státy s nejnižší hustotou zalidnění.

    Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Pro hospodářství země a její vývoz jsou důležité výrobky z vlny, například látky a další výrobky z kašmíru, a výrobky z kůže. V současné době se velkým tempem rozvíjí těžba nerostných surovin, která byla hlavním zdrojem příjmů státu již před rokem 1990.