Černohorská vlajka
Vlajka Černé Hory byla přijata 12. července 2004 černohorskou Skupštinou, tedy ještě před vyhlášením samostatnosti na Srbsku.
Vlajku tvoří červený list o poměru 1:2 se zlatým úplným lemováním o šířce 1/20 výšky vlajky.
Ve středu vlajky je umístěn státní znak, jehož výška je rovna 2/3 výšky vlajky.
Státní znak navazuje na znak dynastie Petrovićů-Njegošů užívaný od roku 1905.
Zlatý dvouhlavý orel drží v pravém pařátu zlaté žezlo, v levém pak zlatem okované modré říšské jablko s křížkem.
Vlajku tvoří červený list o poměru 1:2 se zlatým úplným lemováním o šířce 1/20 výšky vlajky.
Ve středu vlajky je umístěn státní znak, jehož výška je rovna 2/3 výšky vlajky.
Státní znak navazuje na znak dynastie Petrovićů-Njegošů užívaný od roku 1905.
Zlatý dvouhlavý orel drží v pravém pařátu zlaté žezlo, v levém pak zlatem okované modré říšské jablko s křížkem.
Státní území - Černá Hora
Warning: getimagesize(/Image/Map/MP3194884.gif): failed to open stream: No such file or directory in /home/mapnlee7/public_html/MAPNALL/article.php on line 532
V období raného středověku se na území dnešní Černé Hory nacházela tři knížectví: Duklja, které zhruba odpovídá jižní polovině, Travunia na západě a vlastní Rascia na severu. Ve 14. a 15. století vzniklo knížectví Zeta. Od konce 14. století do konce 18. století byly velké části jižní Černé Hory pod vládou Benátské republiky a byly začleněny do Benátské Albánie. Název Černá Hora byl poprvé použit pro označení země na konci 15. století. Poté, co se dostala pod nadvládu Osmanské říše, získala Černá Hora v roce 1696 pod vládou dynastie Petrovićů-Njegošů polosamostatnost, nejprve jako teokracie a později jako světské knížectví. Nezávislost Černé Hory byla uznána velmocemi na Berlínském kongresu v roce 1878. V roce 1910 se země stala královstvím.