Volapük
Volapük (v překladu světový jazyk) byl prvním mezinárodním pomocným jazykem, který svého času dosáhl úspěchu a naučilo se mu několik set tisíc lidí. Jeho autorem byl prelát Johann Martin Schleyer, který jej uveřejnil v roce 1879 a knižně vydal v roce 1880.
Roku 1890 hnutí okolo volapüku vyvrcholilo, když ve světě existovalo téměř 300 spolků, publikováno bylo téměř 400 knih a vycházelo 25 časopisů. V témže roce se konal třetí sjezd uživatelů volapüku, na kterém se ale ponejvíce mluvilo německy, včetně autora volapüku samého; od tohoto roku docházelo k postupnému úpadku hnutí. Příčiny neúspěchu volapüku byly v jeho těžké naučitelnosti (gramatika byla otrocky odvozena od německé, aniž by nějak zjednodušovala její náročnost), chyby a nedostatky ve struktuře, organizaci a v nedostatku možností vývoje, protože ten závisel jen na jednom člověku – na autorovi jazyka, který si ponechával související autorská práva – vzdělaní volapükisté navrhovali reformy, které však Schleyer zamítal.
V češtině mu věnoval učebnici František Vymazal.
Roku 1890 hnutí okolo volapüku vyvrcholilo, když ve světě existovalo téměř 300 spolků, publikováno bylo téměř 400 knih a vycházelo 25 časopisů. V témže roce se konal třetí sjezd uživatelů volapüku, na kterém se ale ponejvíce mluvilo německy, včetně autora volapüku samého; od tohoto roku docházelo k postupnému úpadku hnutí. Příčiny neúspěchu volapüku byly v jeho těžké naučitelnosti (gramatika byla otrocky odvozena od německé, aniž by nějak zjednodušovala její náročnost), chyby a nedostatky ve struktuře, organizaci a v nedostatku možností vývoje, protože ten závisel jen na jednom člověku – na autorovi jazyka, který si ponechával související autorská práva – vzdělaní volapükisté navrhovali reformy, které však Schleyer zamítal.
V češtině mu věnoval učebnici František Vymazal.