Kazaština
Kazaština ( qazaq tili, қазақ тілі /Mezinárodní fonetická abeceda/) je turkický jazyk, kterým se mluví hlavně v Kazachstánu, ale také v Číně a v Mongolsku. Zapisuje se cyrilicí a od roku 2018 také latinkou inspirovanou turečtinou. Úplný přechod na latinku by měl proběhnout do roku 2025.
Nejstarší turkické písemné památky jsou zaznamenány orchonským písmem, které bylo v oblasti Střední Asie užíváno od 8. století našeho letopočtu. V 10. stoletím jej vytlačilo písmo arabské, které se pro zápis kazaštiny používalo až do 20. století. Na konci 19. století se objevily první pokusy zápisu turkických jazyků cyrilicí a vznikla tzv. misionářská cyrilice, která byla užívána souběžně s arabským písmem do 20. let 20. století. Během 20. let byla vyvíjena jednotná turkická abeceda na základě latinky, tzv. janalif, kterou by mohly užívat všechny turkické národy v Sovětském svazu. Tato abeceda byla oficiálně zavedena roku 1928. V letech 1938 až 1940 sovětské vedení rozhodlo o převedení latinských abeced neslovanských jazyků v SSSR na cyrilici, které se kromě turkických jazyků týkalo například i moldavštiny. Cyrilská abeceda je pro kazaštinu oficiálně užívána dosud, ale od roku 2018 se také používá latinka. V prosinci 2012 rozhodl prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbajev, že Kazachstán do roku 2025 přestane používat azbuku a bude užívat výhradně latinku. Dne 12. dubna 2017 prezident Nazarbajev nařídil úřadům přepsat kazašskou abecedu do latinky do konce roku (2017), což signalizuje konec azbuky jako oficiálního písma pro kazaštinu. Od roku 2018 se začaly používat učebnice v latince a je povinně vyučována na všech školách. Do roku 2025 lze používat obě abecedy, poté pouze latinka. První verze obsahovala apostrofy, které se lidem nelíbily a připadaly jim humorné. Proto se kazachstánská vláda rozhodla vytvořit verzi latinky na základě dalších jazyků, zejména turečtiny, které přešly na latinku a proto musely být opět přepsané učebnice.
Odlišná je situace jazyka kazašské menšiny v Číně. Během kulturní revoluce v 60. letech byla prosazována snaha zavést pro jazyky menšin čínské znakové písmo. Kvůli celkovému neúspěchu bylo od tohoto záměru upuštěno a pro nečínské jazyky se zavedl zápis pomocí pinyinu.
Nejstarší turkické písemné památky jsou zaznamenány orchonským písmem, které bylo v oblasti Střední Asie užíváno od 8. století našeho letopočtu. V 10. stoletím jej vytlačilo písmo arabské, které se pro zápis kazaštiny používalo až do 20. století. Na konci 19. století se objevily první pokusy zápisu turkických jazyků cyrilicí a vznikla tzv. misionářská cyrilice, která byla užívána souběžně s arabským písmem do 20. let 20. století. Během 20. let byla vyvíjena jednotná turkická abeceda na základě latinky, tzv. janalif, kterou by mohly užívat všechny turkické národy v Sovětském svazu. Tato abeceda byla oficiálně zavedena roku 1928. V letech 1938 až 1940 sovětské vedení rozhodlo o převedení latinských abeced neslovanských jazyků v SSSR na cyrilici, které se kromě turkických jazyků týkalo například i moldavštiny. Cyrilská abeceda je pro kazaštinu oficiálně užívána dosud, ale od roku 2018 se také používá latinka. V prosinci 2012 rozhodl prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbajev, že Kazachstán do roku 2025 přestane používat azbuku a bude užívat výhradně latinku. Dne 12. dubna 2017 prezident Nazarbajev nařídil úřadům přepsat kazašskou abecedu do latinky do konce roku (2017), což signalizuje konec azbuky jako oficiálního písma pro kazaštinu. Od roku 2018 se začaly používat učebnice v latince a je povinně vyučována na všech školách. Do roku 2025 lze používat obě abecedy, poté pouze latinka. První verze obsahovala apostrofy, které se lidem nelíbily a připadaly jim humorné. Proto se kazachstánská vláda rozhodla vytvořit verzi latinky na základě dalších jazyků, zejména turečtiny, které přešly na latinku a proto musely být opět přepsané učebnice.
Odlišná je situace jazyka kazašské menšiny v Číně. Během kulturní revoluce v 60. letech byla prosazována snaha zavést pro jazyky menšin čínské znakové písmo. Kvůli celkovému neúspěchu bylo od tohoto záměru upuštěno a pro nečínské jazyky se zavedl zápis pomocí pinyinu.
Státní území
-
Kazachstán
Kazachstán, plným názvem Republika Kazachstán, je stát, který se rozkládá ve střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínou, z jižní strany sousedí s Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři. S rozlohou více než 2,7 milionu km2 je devátým nejrozlehlejším státem a vůbec největším vnitrozemským státem. Žije zde přes 19 milionů obyvatel, většina území je jen velmi řídce osídlena, s průměrnou hustotou 7 obyvatel/km2. Hlavním městem je Astana (v letech 2019–2022 byla přejmenována na Nur-Sultan), do roku 1997 jím bylo Almaty.
Území Kazachstánu bylo ve starověku osídleno turkickými kočovníky. Ve 13. století území ovládli Mongolové vedení Čingischánem. Rusové začali kazašskou step postupně ovládat od 18. století. Do poloviny 19. století včlenili celé území dnešního Kazachstánu do Ruské říše. Po roce 1923 se stalo součástí Sovětského svazu, od roku 1936 jakožto Kazašská sovětská socialistická republika. Kazachstán během rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vyhlásil nezávislost, byť jako poslední ze sovětských republik. Do čela země se postavil prezident Nursultan Nazarbajev a zůstal v něm až do března roku 2019. Jeho režim býval charakterizován jako autoritářský. Země však zažívá mohutný ekonomický rozvoj. Kazachstán se postupně stal ekonomicky dominantním státem střední Asie, produkuje 60 % HDP tohoto regionu, především díky rozsáhlé těžbě ropy a zemního plynu.