Libra šterlinků
£
Libra šterlinků, nebo též britská libra je zákonné platidlo Spojeného království. Oficiální ISO 4217 kód měny je GBP. Značka pro libru je £ a v angličtině se dává před sumu. Původně libra označovala jen jednotku hmotnosti (1 libra = 453 gramů), až později se libra šterlinků začala používat i jako měnová jednotka. Jedna libra se dělí na 100 pencí.Na libru šterlinků jsou v poměru 1:1 pevně navázány tři měny britských zámořských území – Gibraltaru, Falkland a Svaté Heleny, Ascensionu a Tristanu da Cunha. Bankovky libry šterlinků jsou zde běžně akceptované společně s místními bankovkami.
Vývoj kurzu GBP - od roku 2014 vůči české koruně
Šterlink byl název stříbrné mince – stříbrný penny (=pence), kterou se v Anglii platilo v době vlády Normanů. Kvůli inflaci vystřídala časem libra penny jako oficiální měnu. Samotný název „libra“ je používán i jako váhová jednotka. Dvojí význam tohoto slova vychází z historie. Původně libra označovala pouze jednotku hmotnosti (1 libra = 453 gramů). Kvůli dřívější praxi vážení stříbra při obchodování se pak význam postupně přenesl i na peníze. Libra tedy znamenala určité množství stříbra vážící jednu libru. Název libra šterlinků je zkracován na libra nebo někdy na šterlink, respektive pound nebo slangově quid.
V letech 1663 až 1816 se v Británii razila guinea – zlatá mince s nominální hodnotou jedné libry. Od roku 1817 ji nahradil sovereign – též zlatá mince se stejnou nominální hodnotou, který se i v současné době stále razí.
Do roku 1971 se jedna libra dělila na 20 šilinků. Každý tento šilink dále sestával z 12 pencí. Jedna pence byla tedy 1/240 staré hodnoty libry. Pence se dále dělily na čtvrtiny neboli farthingy. Dále se objevovaly mince nejrůznějších dalších hodnot – dva šilinky tvořily jeden florin, dva šilinky a 6 pencí byly půlkoruna a celá koruna měla hodnotu pěti šilinků. 15. února 1971 byla provedena decimalizace (začala se používat desítková soustava) a jednu libru od tohoto data tvoří 100 pencí.
V roce 1990 vstoupilo Spojené království do Evropského měnového systému, který měl za cíl udržovat stabilní kurzy mezi měnami svých účastníků. V roce 1992 ovšem začala libra prudce oslabovat. Bank of England utratila devizy v hodnotě 27 miliard liber v marné snaze udržet libru v daném pásmu. Nakonec britská vláda snahy o udržení kurzu v stanovém pásmu vzdala, a v září 1992 Spojené království z Evropského měnového systému vystoupilo. Britské daňové poplatníky tato epizoda stála 3,3 miliard liber, tedy asi půl procenta tehdejšího britského hrubého domácího produktu.
Státní území
-
Britské indickooceánské území
Je to skupina ostrovů na západě Indického oceánu, vzdálená asi 2000 km od ostrova Mauricius, přibližně na půlce cesty mezi Afrikou a Indonésií. Skupinu tvoří celkem šest atolů Čagoských ostrovů s 56 ostrovy a ostrůvky. Rozloha všech ostrovů činí asi 60 km². Největší a nejjižněji položený je ostrov Diego García, na kterém leží strategicky důležitá britsko-americká letecká základna. Na ostrovech nežije civilní obyvatelstvo, jen vojenský personál. Jedná se o zhruba 3 200 vojáků. Úředním jazykem je angličtina. -
Jersey
Leží v Lamanšském průlivu mezi pobřežím Británie a Francie a je 22 kilometrů vzdálený od poloostrova Cotentin v Normandii. -
Man
Man je samosprávným britským korunním závislým územím (British Crown Dependency) Ostrov Man. Toto území není integrální součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Jeho správním střediskem je hlavní město Douglas. -
Spojené království
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.