Reykjavík (výslovnost Rejkjavík) je hlavní a největší město ostrovního státu Island. Leží při pobřeží zálivu Faxaflói v Atlantském oceánu na jihozápadě země. Město je se svou polohou 64° 08' severní šířky nejseverněji položeným hlavním městem světa a v rámci Evropy nejzápadnějším. Žije zde obyvatel. Spolu s dalšími šesti městy však tvoří aglomeraci o velikosti přes 1000 km², v níž žijí dvě třetiny veškerého islandského obyvatelstva. Je největším přístavem na ostrově, finančním centrem.
Město (respektive osada) bylo založeno vikinským osadníkem Ingólfem Arnarssonem již v roce 874. Pojmenoval ho Reykjavík, což znamená v islandštině kouřová zátoka od termálních pramenů a gejzírů v jeho okolí. Později se začala osada vyvíjet díky augustiniánskému klášteru postavenému na nedalekém ostrově Viðey v roce 1226.
V polovině 18. století chtěl místní podnikatel rozvinout hospodářství a lehký průmysl. v 18. století byla ve městě vybudována křesťanská katedrála a město se stalo významným obchodním a námořním uzlem. 18. srpna 1786, tehdy 167 žijících obyvatel v osadě přiznalo městské právo. Po obnovení činnosti altingu v roce 1874 zde byla postavena budova pro jeho zasedání, dokončená roku 1881. Od roku 1904 bylo město poctěno titulem sídelního města vlády ostrova. Z kanceláře ministra pro Island se později vyvinul úřad ministerského předsedy. Univerzita Háskóli Íslands byla ve městě založena o 7 let později roku 1911.
