Rabat (někdy též Ribát, arabsky ar-Rabāṭ nebo ar-Ribāṭ, berbersky ⵕⵕⴱⴰⵟ) je od roku 1956 hlavní město Maroka. Zároveň je jedno z marockých „královských měst“. Je situováno na pobřeží Atlantského oceánu, na levém břehu ústí řeky Bú Regreg. Na protějším pravém břehu leží město Salé, se kterým je spojen několika mosty. Oblast Rabatu, Salé a okolních sídel je po Casablance druhou největší městskou aglomerací v Maroku.
Ve městě je sídlo krále a vlády, katolického biskupství či Ústavu pro arabský jazyk.
Osady na tomto území založili Féničané v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Existovaly pod kontrolou Berberů z Mauretánie až do 1. století př. n. l., kdy je ovládli Římané. Rozsah římského kamenného města Sala Colonia byl zhruba shodný s pozdějším opevněním, zahrnoval také nekropoli zvanou Chella, jižně od Rabatu, se základy římského chrámu. Při první invazi Arabů v 7. století již bylo město v ruinách. Muslimští Arabové území dobyli v 10. století, byli to Umajjádové z Cordóby. Druhé arabské sídlo bylo založeno po invazi ve 12. století za vlády dynastie Almohadů. V 17. století sem uprchli andaluští Moriskové, které ze Španělska roku 1609 vyhnal španělský král Filip III. Španělský; uprchlíků bylo kolem dvou tisíc. Francouzská invaze do Maroka začala roku 1907, v roce 1912 kolonizovali Francouzi celou zemi a toto město učinili správním střediskem protektorátu Francouzské Maroko. V roce 1945 je obsadila americká armáda a po přechodné cizí správě získalo Maroko a s ním i Rabat roku 1956 nezávislost.