Nizozemština

Nizozemština
Nizozemština je západogermánský jazyk, kterým hovoří jako svou mateřštinou nebo kulturním jazykem asi 24 milionů lidí na celém světě. Někdy se používá nepřesné označení holandština, které může označovat i dialekty provincií Severní a Jižní Holandsko. Vlámština je naproti tomu souhrnný pojem pro mluvenou nizozemštinu ve Vlámsku. Pro spisovnou nizozemštinu existuje jednotná norma. Základem jazyka bylo dolnofranské nářečí, ze kterého se tento jazyk vyvíjel již před 12. stol. V lexikologii i morfologii má hodně společných znaků s němčinou, liší se od ní ale zejména ve výslovnosti a pravopisu.

rozšíření nizozemštiny:

]] Nizozemštinou se hovoří:

* v Nizozemsku (14 mil. mluvčích)

* v severní Belgii – Vlámsku (5,6 mil. mluvčích – zhruba 60 % obyvatel) – úřední jazyk vedle francouzštiny a němčiny

* v severní Francii – departement Nord-Pas-de-Calais – jazyk vlámské menšiny

* mimo Evropu (asi 5 mil. mluvčích)

* na ostrovech Aruba, Bonaire, Curaçao, Saba, Svatý Eustach a Svatý Martin (Nizozemské Antily)

* v Surinamu

* v Indonésii
Státní území
  • Indonésie
    Indonésie, plným názvem Indonéská republika, je stát v jihovýchodní Asii a Oceánii tvořený 17 508 ostrovy. S více než čtvrt miliardou obyvatel jde o čtvrtý nejlidnatější stát světa a rovněž o stát s největším počtem obyvatel hlásících se k islámu. Státním zřízením země je republika s voleným prezidentem a parlamentem. Hlavním městem Indonésie je Jakarta. Na pevnině hraničí Indonésie s Papuou Novou Guineou, Východním Timorem a Malajsií. Na moři sousedí se Singapurem, Filipínami, Austrálií, Palau, Thajskem a indickým územím Andamany a Nikobary.

    Indonéské souostroví bylo významným obchodním centrem nejméně od 7. století, kdy království Šrívidžaja obchodovalo s Čínou a Indií. Místní vládci postupně začali přebírat indickou kulturu, náboženské a politické modely a hinduistická a buddhistická království vzkvétala. Indonéská historie byla ovlivněna snahami cizích mocností ovládnout její přírodní bohatství. Muslimští obchodníci přinesli islám a evropští kolonialisté spolu v době zámořských objevů bojovali o ovládnutí obchodu s kořením na Molukách. Po třech a půl stoletích holandské nadvlády získala Indonésie po druhé světové válce nezávislost. Turbulentní moderní historie země byla ovlivněna přírodními katastrofami, korupcí, separatismem, demokratizací a obdobími prudkých ekonomických změn.
  • Belgie
    Belgie, plným názvem Belgické království, je federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě. Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem (148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km) na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km). Rozkládá se na ploše 30 689 km2 a má 11,5 milionu obyvatel, což z ní činí 22. nejhustěji osídlenou zemi na světě a 6. nejhustěji osídlenou zemi v Evropě. Hlavním a největším městem je Brusel, dalšími velkými městy jsou Antverpy, Gent, Charleroi, Lutych a Bruggy. Belgie je demokratickou zemí s parlamentním systémem.

    Belgie byla v minulosti součástí historického území zvaného Nizozemí. V současnosti je součástí významné jednotky regionální spolupráce a geopolitického uskupení zvaného Benelux, které tvoří spolu s Nizozemskem a Lucemburskem. Belgie je jednou ze šesti zakladatelských zemí Evropské unie (tato takzvaná Vnitřní šestka vykazuje dodnes vyšší kohezi než celá unie a působí jako širší geopolitické uskupení ). Belgické hlavní město Brusel je také sídlem Evropské komise, Evropské rady a Evropského parlamentu. Belgie přijala euro a je součástí schengenského prostoru. Patří rovněž k zakládajícím členům Severoatlantické aliance (NATO). Také NATO má své hlavní sídlo v Bruselu.
  • Nizozemsko
    Nizozemsko, někdy nesprávně označované jako Nizozemí nebo Holandsko, je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království, která leží v severozápadní Evropě na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze 41 526 km² žije obyvatel. S hustotou zalidnění 408 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace – Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Oficiálním hlavním městem je Amsterdam. Většinu funkcí hlavního města však plní Haag, který je sídlem nizozemského krále, parlamentu a vlády. V Haagu sídlí také Mezinárodní soudní dvůr.

    Vedle Nizozemců, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva, žijí v zemi také původní menšiny Frísů a Němců. V Nizozemsku také žijí imigranti ze stávajících a bývalých nizozemských zámořských území Surinamu, Nizozemských Antil a Indonésie. Další poměrně početné jsou komunity přistěhovalců z Maroka a jiných arabských zemí, z Turecka a mnoha asijských zemí.
  • Aruba
    Aruba je ostrov v Karibském moři, který tvoří jednu z konstitučních zemí Nizozemského království. Ostrov má rozlohu 180 km² a rozkládá se západně od Curaçaa a 30 kilometrů od severního pobřeží Venezuely. Povrch ostrova je převážně kopcovitý, ale nejvyšší bod ostrova Jamanota dosahuje pouze nadmořské výšky 189 metrů. Jižní pobřeží je lemováno množstvím korálových útesů. Správním střediskem ostrova je město Oranjestad. V roce 2019 žilo na ostrově přibližně 112 tisíc osob.

    Prvními Evropany, kteří ostrov objevili, byli v roce 1499 Španělé. V průběhu 17. století se ostrov stal majetkem Nizozemí, když byl roku 1636 dobyt Nizozemci a od roku 1845 tvořila součást Nizozemských Antil. 1. ledna 1986 získal ostrov zvláštní status v rámci Nizozemského království. V roce 1928 postavila firma Royal Dutch Shell na Arubě první ropnou rafinérii. Zařízení bylo postaveno na západ od hlavního města Oranjestad, brzy přibylo další v oblasti nyní známé jako San Nicolas na východním konci Aruby. Tyto rafinérie zpracovávaly ropu z obrovských venezuelských ropných polí, což na ostrov přineslo prosperitu. Rafinérie na Arubě se stala jednou z největších na světě. Během druhé světové války bylo Nizozemsko okupováno nacistickým Německem. V roce 1940 se ropná zařízení na Arubě dostala pod kontrolu nizozemské exilové vlády v Londýně, což přimělo německé námořnictvo k několika útokům na tato zařízení, zejména v roce 1942. Zejména díky úsilí arubského politika Henny Emana získala Aruba v roce 1947 značnou nezávislost v rámci nizozemské koloniální říše a v srpnu 1947 i ústavu zvanou Staatsreglement. V roce 1954 byla v Nizozemsku přijata Charta Nizozemského království, která upravuje rámec vztahů mezi Nizozemskem a zámořskými územími. Vytvořila jednotku zvanou Nizozemské Antily, která spojila všechny holandské kolonie v Karibiku do jednoho správního celku. Toto uspořádání nemělo na Arubě pozitivní ohlas, protože nový celek tam byl vnímán jako ovládaný Curaçaem. V roce 1972 na konferenci v Nizozemské Guayaně navrhl arubský politik Betico Croes vytvoření společenství čtyř jednotek spojených personální unií nizozemským panovníkem: Aruba, Nizozemsko, Surinam a Nizozemské Antily. Založil stranu Movimiento Electoral di Pueblo, jejímž cílem byla větší autonomie, ale otevřeně hovořila i o tom, že konečným cílem je nezávislý stát. V roce 1976 s tímto výhledem Aruba přijala vlastní vlajku a státní hymnu. V březnu 1977 se konalo referendum, v němž 82% účastníků hlasovalo pro plnou nezávislost na Nizozemsku. Napětí se zvyšovalo, Croes ještě zintenzívnil tlak na nizozemskou vládu uspořádáním generální stávky v roce 1977. Poté byl přijat nizozemským předsedou vlády Joopem den Uylem, výsledkem byla dohoda na přípravě zprávy o možnostech nezávislosti nazvané Aruba en Onafhankelijkheid, achtergronden, modaliteiten, en mogelijkheden; een rapport in eerste aanleg (Aruba a nezávislost, pozadí, modality a příležitosti; předběžná zpráva). V březnu 1983 Nizozemci udělili Arubě autonomii v rámci království. V srpnu 1985 Aruba vypracovala ústavu. 1. ledna 1986, po volbách do svého prvního parlamentu, Aruba oficiálně vystoupila z Nizozemských Antil, a stala se jednou ze zemí Nizozemského království. Zároveň ohlásila, že počítá s plnou nezávislostí plánovanou na rok 1996. Roku 1986 rovněž zavedla vlastní měnu arubský florin (před tímto datem byl v oběhu gulden Nizozemských Antil). Ve stejném roce zemřel Croes, který byl vyhlášen za "Libertador di Aruba", velkého osvoboditele národa. Prvním premiérem v historii se ale nestal, ve volbách těsně před smrti byl poražen Henny Emanem z Arubanské lidové strany. Konec 80. let byl dobou kulminace nadšení z vize nezávislosti. Hodně však změnilo uzavření ropných rafinerií, hlavního zdroje relativního blahobytu Aruby. Od té doby začala Aruba sázet na cestovní ruch a začala zvažovat i negativní důsledky případné nezávislosti. V roce 1990 arubský premiér Nelsona Odubera požádal v nizozemském parlamentu o odklad přechodu na plnou nezávislost, a to bez určení nového termínu. Článek ústavy, který plánoval úplnou nezávislost Aruby, byl z ní vypuštěn v roce 1995. Aruba též zintenzivnila spolupráci s dalšími jednotkami Antil, zejména na rozvoji turistického ruchu.
  • Curaçao
    Curaçao (, papiamentsky Kòrsou) je ostrov, který leží v jižní části Karibského moře přibližně 65 kilometrů od pobřeží Venezuely, patří do jižní části Závětrných Antil a je součástí Malých Antil. Až do 10. října 2010 byl ostrov součástí Nizozemských Antil. V současnosti je Curaçao jednou ze 4 zemí Nizozemského království (další jsou Nizozemsko, Aruba a Svatý Martin).

    Dříve byl formálně nazýván Curaçao and Dependencies (1815–1954) a Country of Curaçao (nizozemsky: Land Curaçao; papiamentsky: Pais Kòrsou). Skládá se z hlavního ostrova Curaçao a neobydleného ostrova Klein Curaçao („Malé Curaçao“). Na ostrově žije obyvatel na celkem 444 čtverečních kilometrech. Hlavním městem je Willemstad.
  • Karibské Nizozemsko
    Karibské Nizozemsko ( Caribisch Nederland, v papiamentu Hulanda Karibe) je souhrnné pojmenování pro 3 ostrovy v Karibiku, které mají status „speciálních municipalit Nizozemska“ (možný též český výraz „zvláštní správní obvod“, nizozemsky „bijzondere gemeenten“). Jedná se o ostrovy Bonaire, Svatý Eustach a Saba. Bonaire se nachází v blízkosti ostrovů Aruba a Curaçao při venezuelském pobřeží, zatímco Saba a Svatý Eustach náleží do skupiny tzv. Závětrných ostrovů.

    Karibské Nizozemsko vzniklo 10. října 2010, kdy zanikly Nizozemské Antily a tyto 3 ostrovy získaly nové postavení v rámci Nizozemska. Za zdravotnictví, dopravní infrastrukturu, imigrační politiku, daňový systém, policii, vzdělávací a sociální systém je zodpovědná Národní kancelář pro Karibské Nizozemsko (nizozemsky Rijksdienst Caribisch Nederland).
  • Svatý Martin
    Svatý Martin je pojmenování pro jižní část ostrova Svatý Martin, která patří pod správu Nizozemského království. Severní část (Saint-Martin) je zámořským společenstvím Francie. Ostrov je součástí Závětrných ostrovů Malých Antil.

    Do 10. října 2010 tvořil Sint Maarten společně s dalšími čtyřmi ostrovy Nizozemské Antily. Po tomto datu získal status „konstituční země Nizozemského království“.
  • Surinam
    Surinam, plným názvem Surinamská republika, je přímořský stát v Jižní Americe při pobřeží Atlantského oceánu. Jeho sousedy jsou Brazílie, Francouzská Guyana a Guyana. Téměř polovina obyvatelstva země žije v hlavním městě Paramaribu. Převážnou část vnitrozemí vyplňují pralesy a savany. Jde o nejmenší suverénní stát v Jižní Americe.

    Surinam vede hraniční spory s Francouzskou Guyanou (území na pravém břehu horního toku řeky Maroni) i Guyanou (region Tigri), která požaduje vyřešení sporu o námořní hranici v pobřežních vodách.