Horní Suchá je obec, která se nachází v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji. V Horní Suché je soustředěno velké množství průmyslových firem, které ji řadí k průmyslovým obcím. Žije zde obyvatel. V roce 2011 se 17,1 % obyvatel obce hlásilo k polské národnosti.
Pravděpodobnými zakladateli obce byli polští benediktini z kláštera Tyniec u Krakova. První písemná zmínka o obci Horní Suchá pochází z roku 1305, kdy vratislavský arcibiskup Jindřich I. z Vrbna pověřil mnichy sepsat obce, které mu měly odvádět daně. V této písemnosti se hovoří o „obojí Suché“. Obyvatelé obce byli pod správou Těšínských Piastovců; až do roku 1471 byla obec ve vlastnictví tohoto rodu. Později se území obce dostává do rukou zástupců různých polských a německých rodů (např. 1536 jižní část obce získal Melichar Przyznar), Václav Bees na Stéblově vlastní obec v roce 1572. V roce 1805 získává severní část obce Jan von Larisch-Mönnich. V roce 1825 získává rod Larisch-Mönnichů i jižní část obce.
V 19. století dochází k rozvoji obce, jsou budovány zemědělské i průmyslové objekty. Toto století souvisí zejména s vlastnictvím rodu Larisch-Mönnichů, kteří na území obce provozovali několik podniků. Mezi nejvýznamnější patří zejména Hornosušský cukrovar, který byl budován v letech 1832–1833 a ve své době byl technicky nejvyspělejším cukrovarem střední Evropy a Rakouského císařství. Tento cukrovar byl zrušen v roce 1873. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měla Horní Suchá 2 761 obyvatel, z toho 2 733 bylo trvale přihlášeno, 2 625 (96 %) bylo polsky, 66 (2,4 %) česky a 42 (1,5 %) německy mluvících, 2118 (76,7 %) byli katolíci, 624 (22,6 %) evangelici, 15 (0,5 %) bylo Židů. V roce 1910 byla založena cihelna, která vyráběla do roku 1928; definitivně byla zrušena až v 70. letech 20. století. V roce 1911 byl založen důl František, který zajistil velký rozvoj obce.
