Mapa - Daugavpils

Daugavpils (, (zastarale) latgalsky Daugpiļs,, ) je druhé největší město Lotyšska v jihovýchodní části země, 190 km jihovýchodně od Rigy na soutoku řek Daugavy a Lauce. Podle řeky bylo město i pojmenováno (Daugavpils – hrad Daugava). 25 km od města jsou běloruské a 18 km litevské hranice. Díky své poloze je důležitým železničním uzlem a průmyslovým centrem. K 1. 1. 2019 zde žilo necelých 92 000 obyvatel, z nichž téměř polovina byli Rusové.

Město bylo založeno roku 1275 a městská práva získalo roku 1582. Během polského období v letech 1561–1772 bylo hlavním městem livonského (inflanckého) vojvodství.

První zmínka o Daugavpilsu pochází z roku 1275, když tu Ernst von Rassburg z Řádu mečových bratří vybudoval kamennou pevnost důležitou při bojích s dosud pohanskými Litevci. Němečtí rytíři v této době ovládali území téměř celého Lotyšska, Estonska, území dnešní Kaliningradské oblasti Ruské federace, části Litvy a Polska. Podnikali útoky zejména proti pohanským Litevcům, ale i pravoslavným Rusům, ba dokonce i proti katolickým Polákům. Litevci pevnost několikrát vážně ohrožovali. V roce 1481 zámek dobyl vládce Ruska Ivan III. Po sekularizaci území řádových bratrů (přešli na protestantismus) se Daugavpils stal součástí Republiky obou národů. Právě v této době začal odlišný vývoj Latgalska. Ostatní části Lotyšska se staly součástí Švédského panství a prosadilo se tam evangelické náboženství (Švédové byli evangelíci a podporovali protestantismus po celé Evropě). Latgalsko pod polskou vládou zůstalo římskokatolické. V roce 1655 město dobyli Švédové a v roce 1656 ruská vojska. Během ruské vlády v letech 1656 až 1657 se město nazývalo Borisoglebsk. Poté se stalo opět součástí Republiky obou národů. Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadl Daugavpils Ruskému impériu. Ve městě se začaly budovat pravoslavné chrámy a přibývalo ruského obyvatelstva. Byla postavena i železniční trať Sankt Petěrburg-Varšava, ale i tratě do Vitebska a Rigy. Daugavpils se tak stal železniční křižovatkou a strategickým dopravním uzlem. Ve Pskovské gubernii, do které byl začleněn, se stal největším městem. Od roku 1893 se město nazývalo ruským názvem Dvinsk. V roce 1914 měl Dvinsk 112 837 obyvatel.

Po vypuknutí 1. světové války procházelo město těžkými časy. V letech 1915 až 1918 se zde stabilizovala východní fronta (poziční válka). Město se stalo pro obě bojující strany jakýmsi východním Verdunem. Teprve po bolševické revoluci na základě brestlitevského míru obsadila Dvinsk 18. února 1918 německá vojska. V prosinci 1918 je vystřídala Rudá armáda a město se stalo částí Sovětského Ruska. V lednu 1920 během války mezi Polskem a bolševiky obsadili město Poláci. Od 11. srpna 1920 se stalo součástí nezávislého Lotyšska.

Po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov mezi SSSR a nacistickým Německem obsadila město 17. června 1940 sovětská vojska. 26. června 1941 je vytlačila během útoku na SSSR nacistická vojska. Během nacistické okupace bylo zlikvidováno početné židovské obyvatelstvo. 27. července 1944 byli Němci vytlačeni sovětskými vojsky a město se opět stalo součástí SSSR až do vyhlášení nezávislosti Lotyšska v roce 1991. Stalo se součástí Lotyšské sovětské socialistické republiky.